Vyjdeš do Prahy a místo mraků najdeš nad městem jednu velkou bílou plochu. Bez kresby, bez modré barvy a bez naděje na působivý západ slunce. Na první fotografii zabere polovinu obrazu a všechno pod ní vypadá zbytečně tmavé.
Nejjednodušší způsob, jak takovou oblohu zachránit, je přestat ji zachraňovat.
Zatažený den není pokažený slunečný den. Mraky rozptýlí světlo, změkčí hluboké stíny a usnadní fotografování tváří, fasád i drobných detailů. Jen široká panoramata s velkým kusem nebe dnes nejspíš nebudou hlavním programem.
Když obloha nic nepřidává, nemusí tam být.
Pro podobný den se hodí severní část Starého Města. Začni v Dlouhé ulici, projdi přes Haštalské náměstí do Anežské, zastav se u kláštera svaté Anežky České a vrať se ulicemi U Milosrdných, Řásnovka a Kozí. Domy tu stojí blízko u sebe, ulice jsou krátké a za několik minut můžeš vystřídat náměstí, úzké průchody, staré zdi, výlohy i klášterní zahradu.
V Dlouhé ulici se nejdřív podívej vzhůru a potom fotoaparát sklop o něco níž. Často stačí ubrat horní patro a široký bílý pruh zmizí. Místo celé ulice fotografuj protější fasádu, vchod, výlohu nebo člověka mezi dvěma domy.
Vyzkoušej také formát na výšku. Vysoké domy mohou obraz uzavřít ze stran a obloha zůstane pouze jako úzký světlý pruh. Pokud je i ten příliš výrazný, přibliž si detail delším ohniskem. Nemusíš do jedné fotografie dostat celé Staré Město jen proto, že před tebou stojí.
Na Haštalském náměstí si všimni lidí. Zatažená obloha rozptýlí světlo po celém náměstí, takže na tvářích nevznikají tak ostré stíny jako v přímém poledním slunci. Hodí se to pro člověka sedícího na lavičce, dvojici v rozhovoru nebo postavu stojící proti světlé zdi.
U bližšího portrétu samozřejmě požádej o souhlas. Pokud fotografuješ jen člověka jako malou součást náměstí, počkej na gesto, krok nebo barvu oblečení, která ho oddělí od okolí. Červená bunda může v tlumeném dni fungovat lépe než dalších deset minut úprav kontrastu.
Z Haštalského náměstí pokračuj do Anežské ulice. Tady už nemusíš oblohu složitě odstraňovat. Mezi domy jí v záběru zůstane málo a hlavními motivy se stanou omítky, dveře, okna, lampy a lidé na konci ulice.
Měkké světlo se hodí pro povrchy, které by v ostrém slunci rozděloval hluboký stín. Fotografuj opravenou fasádu vedle starší omítky, kovovou kliku, číslo domu nebo několik různých oken nad sebou. Nečekej ale, že zataženo automaticky vytvoří zajímavou fotografii. Rovnoměrné světlo detail jen ukáže. Který z nich stojí za snímek, musíš rozhodnout ty.
Zkus najít jednu barvu a nechat ji v obraze samotnou. Může to být dopravní značka, dveře, květináč nebo kus oblečení. Nejde o celou
U kláštera svaté Anežky České můžeš vejít do volně přístupných klášterních zahrad. V létě jsou běžně otevřené každý den od deseti ráno do osmi večer, při nepříznivém počasí ale mohou zůstat zavřené. Pokud je brána uzavřená, pokračuj kolem areálu. Bez zahrady se celá procházka obejde.
Uvnitř najdeš historickou architekturu, zeleň a současné sochy. Za zataženého dne na plastikách nevznikají tak tvrdé světlé a tmavé plochy jako v přímém slunci. Můžeš proto fotografovat jejich tvar, povrch a vztah k okolním zdím bez čekání na přesnou polohu slunce.
Nesnaž se každou sochu zaznamenat celou a zpředu. Přibliž se k detailu, nech ji částečně zakrýt rostlinami nebo počkej, až za ní projde vzdálená postava. Současné dílo proti starému klášteru nabídne jednoduchý protiklad, ale jen pokud v obraze nezůstane všechno, co se do zahrady vešlo.
Přes U Milosrdných, Řásnovku a Kozí se vrať směrem k Dlouhé. Všímej si oken, skleněných dveří a zaparkovaných aut. Odrazy nepotřebují mokrou ulici. Ve skle se může potkat protější dům, světlá obloha, interiér podniku a člověk procházející za tebou.
Posuň se o pár kroků a sleduj, které části odrazu mizí. Bílá obloha se někdy ve skle promění ve světlou plochu, na níž dobře vynikne tmavší postava nebo nápis. Jindy přebije celý obraz. V takovém případě se posuň nebo ji zakryj odrazem domu. Ani výloha nemusí obsahovat všechno najednou.
Oblohu nemusíš ze všech fotografií vyhnat. Pokud ji použiješ záměrně, může vytvořit jednoduché prázdné pozadí pro lampu, věž, větev, ptáka nebo horní část domu. Rozdíl je v množství a umístění. Bílá plocha, která náhodně zabírá polovinu snímku, působí jinak než čisté pozadí kolem jednoho zřetelného motivu.
Při expozici sleduj hlavně to, co chceš fotografovat. Jestli je obloha úplně bez kresby už pouhým okem, výrazné podexponování z ní zajímavé mraky neudělá a jen zbytečně ztmaví ulici. Pokud v ní jemná kresba je, zkontroluj histogram a světlá místa. Malé ubrání expozice může detail zachovat, ale žádná hodnota, která by seděla na každou scénu, neexistuje.
Zatažené světlo může mít chladnější nádech. Automatické vyvážení bílé je dobrý začátek, ale během jedné série kontroluj, zda se barvy mezi snímky zbytečně nemění. Při fotografování do formátu RAW můžeš vyvážení bílé později upravit s větší volností. Nepřidávej ale každému snímku teplý tón jen proto, že den působil chladně. Modřejší tón může k počasí patřit.
Ani černobílá úprava není povinný lék na šedý den. Měkké světlo má menší kontrast a bez výrazných tvarů může být černobílý výsledek jen ještě plošší. Použij ji tam, kde obraz drží linie, tvář, gesto nebo rozdíl mezi světlou a tmavou plochou. Pokud je hlavním motivem červená bunda nebo zelené dveře, barvu si nech.
Z procházky přines šest fotografií: jednu úplně bez oblohy, jednu s úzkým pruhem nebe, jednu s bílou oblohou použitou jako prázdné pozadí, jeden barevný detail, jednoho člověka v měkkém světle a jeden odraz ve skle.
Možná nakonec zjistíš, že největší výhodou zataženého dne není zvláštní atmosféra ani dramatické mraky. Je to prostě možnost dívat se po městě jinak. Méně vzhůru, více do oken, na zdi a na lidi.