Zoom je pohodlný. Stojíš na místě, otočíš kroužkem a z celé ulice je najednou detail jednoho okna. Není na tom nic špatného. Jen se kvůli tomu někdy rozhoduješ objektivem dřív než očima.

Zkus to na jednu procházku jinak. Vyber si jedno ohnisko a až do konce ho neměň. Nemusíš kvůli tomu kupovat pevný objektiv. Na zoomu si nastav jednu hodnotu a kroužku se nedotýkej. Prvních deset minut po něm bude ruka sahat skoro sama. Pak začneš hledat jiné řešení.

Omezení není trest. Je to zadání.

Pro tuhle výzvu se hodí záběr odpovídající přibližně 35 milimetrům na plnoformátovém fotoaparátu. Je dost široký na ulici a zároveň tě nenechá schovat se na druhý chodník pokaždé, když chceš vyfotit člověka nebo detail. Na fotoaparátu APS-C nastav zhruba 22 až 23 milimetrů podle značky. U telefonu zůstaň u hlavního fotoaparátu, obvykle označeného 1×, a nepřibližuj obraz prsty. Přesné číslo není podstatné. Důležité je vydržet u jednoho záběru.

Jako hřiště si vezmi Vršovice. Začni na náměstí Svatopluka Čecha u kostela svatého Václava. Železobetonovou stavbu navrhl Josef Gočár a vznikla v letech 1929 až 1930. Její stupňovitá střecha, vysoká věž a svažitý terén ti hned na začátku vysvětlí pravidla hry: do záběru se všechno vejít nemusí.

Nejdřív ustup, pokud je kam. Pak zkus kostel vyfotit jen jako soustavu ploch, hran a oken. Do dalšího snímku přidej člověka, strom nebo kus okolní zástavby. Jedno místo ti nabídne celek, detail i měřítko, aniž bys změnil ohnisko.

Z náměstí pokračuj k Moskevské. Tady se výzva přesune od architektury k běžnému městskému provozu. Tramvaj, chodec a odraz ve výloze se málokdy sejdou přesně tam, kde je potřebuješ. Když si je nemůžeš přitáhnout zoomem, začneš si víc všímat, odkud přicházejí a kam míří. Vyber si pozadí, srovnej záběr a chvíli počkej. Fotografování se na okamžik podobá rybaření, jen místo kapra doufáš v člověka s červeným deštníkem.

Na Vršovickém náměstí se zastav u Rangherky a Heroldových sadů. Zámeček je spojený s někdejší výrobou hedvábí; dnes slouží jako domov pro seniory a obřadní síň. Pro fotografii je zajímavý hlavně tím, jak se jeho světlá fasáda potkává se zelení, cestami a okolními domy. Drž se ale veřejného prostoru. Není potřeba mířit do oken ani vstupovat tam, kam návštěvníci nepatří.

V parku zkus změnit vzdálenost, ne ohnisko. Když přijdeš blíž k lavičce, větvi nebo zábradlí, dostaneš do popředí výrazný prvek a pozadí se vůči němu promění. To není totéž jako zazoomovat ze stejného místa. Pohyb fotoaparátu mění perspektivu — a právě to je na cvičení zajímavé.

Nakonec zamiř ke Krymské. Úzká svažitá ulice ti nedá mnoho prostoru k ustupování, zato nabízí vrstvy: dlažbu, dveře, nápisy, okna, průhledy a lidi v běžném provozu. Jestli se ti něco nevejde do záběru, nemusí to být chyba. Vyfoť jen část fasády, dvě barvy vedle sebe nebo postavu, která na okamžik doplní geometrii ulice.

Na celé procházce si zkus přinést šest různých snímků: celek, který představí místo, člověka v prostředí, detail bez vysvětlování, pohyb tramvaje nebo chodce, čistou geometrii a něco, co jsi vůbec neplánoval.

Stejné ohnisko z nich samo neudělá dobrou sérii. Může jim ale dát společný způsob pohledu. A to je užitečnější než šest fotografií, které drží pohromadě jen datum pořízení.

Při hledání záběru nezapomeň na obyčejnou opatrnost. Nevstupuj do vozovky, necouvej do tramvajových kolejí a nezastavuj se uprostřed cyklostezky jen proto, že fasáda právě dostala krásné světlo. Fotografie, kvůli které zazvoní tramvaj i cyklista současně, bývá nezapomenutelná hlavně pro okolí.

Na konci se klidně vrať k zoomu. Smyslem výzvy není dokázat, že pevný objektiv je lepší. Má ti jen na pár hodin vzít jednu snadnou možnost, aby sis všiml těch ostatních: popojít, přikrčit se, počkat, změnit pozadí nebo přijmout, že dnešní fotografie bude vypadat jinak, než sis představoval.