Praha po schodech

Prahu fotíš nejčastěji z vyhlídek. Cesta nahoru ale může být zajímavější než pohled, který čeká na jejím konci.

Schody udělají část práce za tebe. Stupně se opakují, zábradlí vede obrazem a lidé se přirozeně seřadí do různých výšek. Stačí si vybrat místo a chvíli počkat. Místo další fotografie červených střech může vzniknout snímek člověka stoupajícího mezi dlouhými řadami kamene.

Nefotografuj jen výhled. Fotografuj cestu.

Dobrou trasu najdeš kolem Pražského hradu. Začni na Klárově, vystoupej po Starých zámeckých schodech, projdi areálem Hradu na Hradčanské náměstí, sestup po Zámeckých schodech do Thunovské a přes horní konec Nerudovy se vrať vzhůru po Radnických schodech.

Názvy jsou trochu past. Zámeckým schodům se často říká Nové zámecké, jejich cesta je ale historicky starší než dnešní Staré zámecké schody — vede tudy strmá stezka doložená už od roku 1278. Praha ti hned na začátku připomene, že ani názvy ulic nemusí pomáhat s orientací.

Od stanice Malostranská dojdi na spodní konec Starých zámeckých schodů. Odtud vedou vzhůru k Opyši a východnímu vstupu do Pražského hradu. Jejich jednotlivé úseky se střídají s krátkými rovnými plochami, takže při pohledu zdola vytvářejí pravidelný rytmus.

První fotografii udělej ještě před výstupem. Krátké ohnisko zdůrazní vzdálenost mezi spodními a horními stupni a zábradlí může vést pohled až k postavě nahoře. Nedávej člověka do záběru náhodně. Předem si vyber jeden schod nebo rovnou plochu a počkej, až na ni někdo vstoupí.

Potom se posuň ke kraji. Ze středu vznikne souměrný záběr, ale ze strany můžeš schody postavit proti kamenné zdi, zábradlí nebo domům pod nimi. Změna o dva kroky často udělá víc než výměna objektivu.

V polovině výstupu se otoč a vyzkoušej delší ohnisko. Schody a lidé pod tebou se přiblíží k sobě a v záběru bude méně oblohy. Hledej dvojici, která jde opačným směrem, osamělého člověka mezi prázdnými stupni nebo krátký okamžik, kdy se několik postav seřadí nad sebe.

Na horním konci se podívej na město. Jen v záběru nech alespoň část schodů, zdi nebo zábradlí. Samotné panorama pořídíš i odjinud. Tady můžeš ukázat také cestu, kterou jsi právě vyšel.

U Opyše můžeš vstoupit do areálu Pražského hradu a projít jeho veřejnými nádvořími na Hradčanské náměstí. Areál je běžně otevřen od šesti ráno do deseti večer, ale kvůli státním a provozním akcím může být průchod dočasně omezen. Počítej taky s tím, že tě u vstupu můžou zkontrolovat.

Na tuto část procházky nepotřebuješ lovit další slavné pohledy na katedrálu. Ber ji jako přechod mezi dvěma schodišti. Zkus místo toho detail dlažby, stín procházející postavy nebo krátkou sérii nohou turistů, strážných a zaměstnanců Hradu. Drž se ale veřejné trasy a respektuj pokyny ostrahy.

Z Hradčanského náměstí sejdi po Zámeckých schodech, kterým se běžně říká Nové zámecké. Spojují náměstí s Thunovskou ulicí a od Starých zámeckých schodů vypadají úplně jinak. Nevedou v jednom dlouhém otevřeném pásu. Do obrazu vstupují domy, zdi, lampy a pohledy k Malé Straně.

Tentokrát začínáš nahoře, takže si můžeš připravit záběr směrem dolů a čekat, až do něj někdo sestoupí. Delší ohnisko přitáhne postavu k domům v pozadí, krátké naopak zvýrazní první stupně a prudkost cesty.

Vyzkoušej jeden snímek bez celého schodiště. Stačí boty na hraně stupně, ruka na zábradlí, stín lampy nebo část člověka mezi dvěma zdmi. Schody nemusí být vždy hlavním motivem. Mohou jen prozradit, že se postava pohybuje do kopce nebo z něj.

Při sestupu se nezastavuj uprostřed nejužšího místa a kvůli kompozici nechoď pozpátku. Najdi si širší rovnou část, udělej záběr a teprve potom pokračuj. Na frekventovaných schodech je lepší přijít o fotografii než porazit člověka s kufrem.

Dole projdi Thunovskou a pokračuj horní částí Nerudovy k místu, kde se setkává s ulicemi Ke Hradu a Úvoz. Odtud začínají Radnické schody, které vedou k Loretánské ulici a Hradčanskému náměstí.

A ano, po předchozím sestupu půjdeš znovu nahoru. Článek se jmenuje Praha po schodech, ne Praha kolem schodů.

U paty schodiště stojí proti sobě barokní sochy svatého Josefa s Ježíškem a svatého Jana Nepomuckého. Můžeš je použít jako dvě strany vstupu a počkat, až mezi nimi někdo projde. Potom se schody zúží mezi domy a v části trasy procházejí pod zástavbou. Oproti otevřeným Starým zámeckým schodům tu pracuješ spíš s průhledy, dveřmi, zdmi a střídáním světla a stínu.

Nespěchej na horní konec. Zkus fotografovat skrz tmavší průchod směrem ke světlu, využít roh domu jako rám nebo zachytit člověka jen na několika horních stupních. Radnické schody nejsou tak přehledné, a právě proto na nich můžeš hledat menší příběhy místo jednoho velkého pohledu.

Na Loretánské se ohlédni zpět. Závěrečný snímek nemusí ukazovat celé schodiště. Může na něm být jen postava, která se vynořila z úzkého průchodu, a několik stupňů dokazujících, odkud přišla.

Na celé trase střídej tři pohledy. Širokým objektivem ukaž délku a prudkost schodiště. Delším ohniskem přibliž jednotlivé stupně a lidi k sobě. Nakonec se přestaň dívat na schodiště jako na celek a hledej kámen, boty, zábradlí, stín nebo oprýskanou zeď.

O barvě rozhodni až podle motivu. Červená bunda nebo modré šaty mohou mezi kamenem fungovat výborně. Pokud obraz stojí hlavně na opakování stupňů, světle a stínu, vyzkoušej černobílou úpravu. Neměla by ale sloužit k odstranění barev, kterých sis při fotografování nevšiml.

Z procházky si přines šest fotografií: jedno celé schodiště, jeden pravidelný vzor stupňů, jednoho člověka jako měřítko, dvě postavy jdoucí opačným směrem, jeden detail a jeden pohled shora, v němž schody zůstanou součástí obrazu.

Za mokra nebo mrazu úkol klidně zkrať. Starý kámen a nerovné stupně mohou klouzat a žádná fotografie nestojí za pád s fotoaparátem v ruce. Stejně tak nenechávej stativ v průchodu ani přes celé schodiště. Trasa patří především lidem, kteří po ní potřebují projít.