Focení v dešti má jednu zásadní nevýhodu: prší. Máš mokré ruce, lidé do tebe narážejí deštníky a fotoaparát najednou působí jako věc, kterou jsi měl nechat doma. Jenže nejzajímavější chvíle často přichází až o pár minut později.

Déšť zeslábne, lidé znovu vyjdou do ulic, ale město zůstane mokré. Dlažba ztmavne, koleje se lesknou a světla tramvají, aut, výloh a lamp se odrážejí na zemi. Výlohy jsou poseté kapkami, za okny tramvají se míhají rozmazané postavy a lidé se pod deštníky chovají úplně jinak než za slunečného dne.

Déšť ti ukáže novou Prahu.

Nejdřív jsem po dešti hledal hlavně louže. Když nějaká byla na správném místě, držel jsem fotoaparát co nejníž a zkoušel do odrazu dostat věž, tramvaj nebo člověka s deštníkem. Když žádná vhodná nebyla, měl jsem pocit, že není co fotit. To byla chyba. Zajímavé fotografie vznikají i bez dokonale rovné hladiny. Mokrá dlažba odráží světla aut, koleje kreslí ulicí barevné čáry a obyčejná výloha dokáže spojit odraz domu, kapky na skle i člověka uvnitř.

Právě se sklem si můžeš hrát dvěma způsoby. Jednou zaostři na kapky a nech Prahu za nimi rozmazanou. Podruhé zkus fotografovat skrz ně a použij je jen jako neostré popředí. Podobně fungují okna tramvají, kaváren nebo zastávek. Místo čistého pohledu na známé místo vznikne fotografie, kterou bys za sucha jednoduše neudělal.

Déšť mění i lidi. Někdo běží, jiný se schová pod římsu, dvojice se vměstná pod jeden deštník a turista zápasí s mapou i počasím najednou. Nemusíš proto fotografovat jen architekturu. Červený deštník nebo postava odražená ve výloze může být pro snímek důležitější než památka v pozadí. Tady nejde o jedno správné místo ani jeden povinný záběr. Jde o to všimnout si, co déšť na pár minut změnil.

Na první takovou procházku bych si vzal 35mm objektiv. Je dost široký, aby se do záběru vešla ulice, její odraz i člověk v popředí, ale stále tě nutí přijít blíž. 85mm objektiv se hodí ve chvíli, kdy chceš z mokrého města vytáhnout jeden detail: červenou tramvaj, světla auta, kapky na skle nebo osamělý deštník. Není ale potřeba brát všechno. Po dešti budeš mít dost práce s hledáním záběru a utíráním kapek z objektivu.

Začít můžeš na Křižovnickém náměstí. Na malém prostoru tu máš Staroměstskou mosteckou věž, kostel svatého Františka, mokrou dlažbu, auta i proud lidí přicházejících z Karlova mostu. Můžeš hledat odraz v louži, ale stejně dobře fungují světla projíždějících aut nebo postavy pod deštníky. Vyber si jeden motiv a chvíli počkej. Deštník někdy udělá pro kompozici víc než další historická věž.

Odtud pokračuj po Smetanově nábřeží k Národnímu divadlu. Tady nemusíš čekat na velkou louži. Mokré koleje a dlažba zachycují světla projíždějící dopravy. Před parkem Národního probuzení je navíc dochovaná zdobná trojbarevná dlažba. Za sucha ji člověk snadno přejde, po dešti její barvy a struktura vystoupí mnohem výrazněji. Najdi si pevné místo, připrav kompozici a nech do ní přijet tramvaj. Praha ti hlavní postavu dříve nebo později pošle sama.

U Národního divadla se zaměř také na sklo. Výlohy, okna kaváren i tramvají nabízejí pohledy skrz kapky a současně se v nich odráží ulice. Jednou zkus fotografovat člověka uvnitř, podruhé počkej, až se na skle objeví světla projíždějící tramvaje. Na jednom místě tak můžeš udělat dvě úplně rozdílné fotografie, aniž by ses pohnul o víc než pár kroků.

Pokud chceš místo dopravy řeku, sejdi na Rašínovo nábřeží. Náplavka vede mezi Jiráskovým mostem a vyšehradskou skálou u Výtoně. Nabízí dlouhou linii nábřežní zdi, lodě, výhled přes Vltavu a zrekonstruované kobky s velkými kruhovými vstupy. Po dešti tu fungují hlavně jednodušší záběry: člověk proti řece, kolo opřené o zeď nebo světlo z kobky odražené na mokré zemi. Jen počítej s tím, že u Vltavy bývá vítr. Místo klidného zrcadla tak můžeš dostat rozbitý odraz — a ani ten nemusí být na škodu.

Nejlepší je vyrazit ve chvíli, kdy déšť končí a město se začíná rozsvěcet. Nemusí být úplná tma. Za šera ještě zůstane kresba na obloze a umělé světlo už se začne odrážet od mokrých povrchů. Jestli chceš zachytit kapky nebo chodce ostře, potřebuješ kratší čas. Jestli chceš z tramvaje udělat barevnou stopu, fotoaparát zapři nebo polož na pevné místo a čas prodluž. Univerzální nastavení neexistuje — množství světla, rychlost pohybu i déšť se mění každou minutu.

Jednu věc ale nepodceňuj. Odolnost proti vlhkosti neznamená, že je fotoaparát vodotěsný. Vezmi si sluneční clonu, jednoduchý nepromokavý obal a hadřík na přední člen objektivu. V prudkém dešti techniku schovej a objektivy měň až pod střechou. Fotografie za poškozený fotoaparát většinou nestojí. Zvlášť když ji můžeš udělat o deset minut později.

Příště tedy nemusíš fotografickou procházku rušit jen proto, že aplikace ukazuje déšť. Počkej, až se přežene nejhorší, a vyjdi ven dřív, než Praha oschne.