Pražskou tramvaj vyfotografuješ snadno. Postavíš se k trati, počkáš na červený vůz a zmáčkneš spoušť. Výsledkem bude tramvaj před domem. Jako záznam to funguje, ale město se na fotografii ani nepohnulo.

Zkus tentokrát předem rozhodnout, co má tramvaj ve snímku dělat. Může být dokonale ostrá, může zůstat ostrá proti rozmazanému okolí nebo se sama proměnit v barevný pruh.

Tramvaj není jen motiv. Je to pohyb.

Na zkoušení se hodí krátká trasa od Újezdu přes Most Legií k Národnímu divadlu a dál po Národní třídě. Tramvaje tudy projíždějí v obou směrech a během několika minut chůze můžeš vystřídat zeleň Petřína, řeku, historické budovy i moderní sklo Nové scény.

Na pražských tramvajích je sympatické ještě něco: když první záběr pokazíš, město ti obvykle pošle další pokus.

Začni na Újezdě. Nejdřív si vyber pozadí a teprve potom čekej na vůz. Můžeš do záběru dostat část Petřína, řadu domů, zastávku nebo oblouk kolejí. Pokud budeš sledovat jen přijíždějící tramvaj, zjistíš až doma, že jí ze střechy vyrůstá sloup nebo že ji zakrývá dopravní značka.

Pro ostrý snímek začni přibližně na čase 1/500 sekundy a výsledek zkontroluj. Podle rychlosti vozu čas uprav. Pomůže průběžné ostření a série několika fotografií. Pevné pravidlo ale neexistuje. Tramvaj rozjíždějící se ze zastávky potřebuje jiný čas než vůz, který projíždí rovný úsek.

Nesnaž se tramvaj vždy vměstnat do fotografie celou. Detail dveří, kabiny řidiče, pantografu proti obloze nebo cestujících za oknem může o městě říct víc než další široký záběr. Stůj přitom na chodníku nebo nástupišti a pro lepší úhel nikdy nevstupuj do kolejiště.

Z Újezdu pokračuj na most Legií. Tady nech tramvaj v záběru menší a ukaž, kudy jede. V jednom obraze můžeš spojit vůz, koleje, řeku a Národní divadlo. Nejdřív si připrav kompozici bez tramvaje a rozhodni, ve kterém místě ji potřebuješ. Potom už jen čekej, až do něj vjede.

Před první soupravu možná vjede auto, druhou zakryje chodec a ve chvíli, kdy přijede třetí, se podíváš jinam. To není chyba metody. U fotografie městského provozu rozhoduje opakování a trpělivost stejně jako nastavení fotoaparátu.

U Národního divadla nebo na širší části chodníku podél Národní třídy vyzkoušej švenkování. Postav se tak, aby tramvaj projížděla zhruba rovnoběžně s tebou. Sleduj ji fotoaparátem už před místem, kde chceš fotografovat, plynule se s ní otáčej a během pohybu zmáčkni spoušť. Fotoaparátem pokračuj stejným směrem i po stisku spouště.

Jako první pokus nastav čas kolem 1/60 sekundy. Pokud je pozadí stále příliš ostré, zkus 1/30. Pokud je rozmazaná i tramvaj, vrať se k 1/80 nebo 1/100 sekundy. Správný čas závisí na rychlosti vozu, jeho vzdálenosti i ohnisku objektivu.

Nečekej, že bude ostré úplně všechno. Při dobrém švenkování může zůstat ostré číslo linky, okno nebo část čela, zatímco zbytek vozu a okolí se lehce protáhnou. Právě to vytváří pocit rychlosti.

Na jeden průjezd udělej krátkou sérii, ale nemačkej spoušť bez přestání od zastávky k zastávce. Vyber si předem jeden okamžik: tramvaj proti fasádě divadla, mezi dvěma sloupy nebo vedle člověka, který stojí na místě. Pohyb vynikne nejlépe tehdy, když je ve fotografii i něco klidného, s čím se dá porovnat.

Švenk má ještě jednu variantu. Sedni si k oknu tramvaje, drž fotoaparát u skla a foť, co jede vedle tebe. Ostré zůstane jen to, co drží tempo s tebou — cyklista na nábřeží, auto v sousedním pruhu — a město za ním se protáhne samo. Počítej s odlesky skla a s tím, že subjekt bude o něco měkčí než při švenku z chodníku.

Třetí možnost je opačná. Fotoaparát drž nehybně a nech tramvaj projet obrazem. Budovy, sloupy a koleje zůstanou ostré, zatímco vůz se promění v barevný pruh.

Nejlépe se to zkouší v podvečer u Nové scény, kdy je míň světla a dlouhý čas nastavíš bez filtru. Opři fotoaparát o pevnou podložku nebo použij stativ tam, kde nebude překážet chodcům. Začni třeba na 1/4 sekundy a podle výsledku čas prodluž nebo zkrať.

Za denního světla může být snímek přeexponovaný i při nejnižší citlivosti a hodně zacloněném objektivu. V takové situaci pomůže neutrální šedý filtr, který do objektivu pustí méně světla. Pokud ho nemáš, počkej na podvečer. Kvůli jednomu záběru nemá smysl nutit fotoaparát do nastavení, které ti světlo nedovolí.

U Nové scény zkus do pevného obrazu zahrnout skleněnou fasádu, zastávku nebo část Národního divadla. Projíždějící vůz nemusí být čitelný. Stačí, když po něm zůstane barva, světla oken a náznak směru. Praha zůstane na místě a tramvaj ukáže, že fotografie nevznikla v prázdných kulisách.

A ještě jedna věc: nečekej jen na červenou. Do ulic patří i novější vozy, historické soupravy a tramvaje s reklamním polepem. Polep může ladit s výlohou, cestující za oknem může doplnit člověka na chodníku a moderní vůz může vytvořit dobrý protiklad ke starému domu. Fotografuješ Prahu, jak právě vypadá, ne katalog jednotného vozového parku.

Z celé procházky si zkus přinést šest snímků: jednu dokonale ostrou tramvaj, jeden detail, jeden vůz zasazený do města, jedno švenkování, jednu rozmazanou tramvaj v ostrém okolí a jednu fotografii, na které je tramvaj jen vedlejší součástí života v ulici.

Při výběru pak nehledej pouze technicky nejostřejší fotografii. Zeptej se, na které je nejlépe cítit pohyb. Možná to bude právě ta, na níž tramvaj není dokonale ostrá.