Ve fotografických radách se často dočteš: vyraz brzy ráno nebo počkej na večer. Slunce bude nízko, stíny dlouhé a všechno bude vypadat lépe. Kolem poledne si dej oběd, kávu nebo pauzu.
Jenže Praha mezi jedenáctou a druhou nezavírá.
Tramvaje dál jezdí, lidé procházejí ulicemi a pasáže jsou plné světla z otevřených vchodů. Polední slunce nebývá laskavé k obličejům ani k širokým pohledům na město. Za jasného dne vytváří výrazné rozdíly mezi světlými a tmavými místy a v teplejší části roku také krátké stíny. Právě proto se hodí na jiné fotografie.
Když nemůžeš změnit světlo, změň motiv.
Místo panoramat hledej tvary, odrazy, průchody a jednotlivé postavy. Dobrou trasu pro takové focení najdeš přímo v centru. Začni ve Vodičkově ulici, projdi Lucernou a Světozorem do Františkánské zahrady, pokračuj přes Jungmannovo náměstí a skonči u Nové scény na Národní třídě.
Je to krátká procházka, ale světlo se na ní několikrát úplně změní.
Vejdi nejdřív do pasáže Lucerna. Vodičkova ulice zůstane za tebou jako světlý obdélník a uvnitř bude podstatně méně světla. Nesnaž se za každou cenu zachovat kresbu všude. Změř expozici podle světlého vchodu a počkej, až jím projde člověk. Z postavy může zůstat jen obrys a z běžného odchodu z pasáže jednoduchá fotografie složená ze světla, tmy a jednoho kroku.
Otoč se také vzhůru k zavěšenému Koni Davida Černého. Nemusíš ho fotografovat celého ani dělat další věrný snímek známé sochy. Zkus do snímku spojit jeho část, strop pasáže a někoho, kdo prochází dole. Počkej na chvíli, kdy světlo oddělí postavu od tmavšího okolí.
Po návratu do Vodičkovy přejdi k pasáži Světozor. Tady si všímej hlavně skla. Ve výlohách se překrývá odraz protější strany chodby s reklamami, světly a kolemjdoucími. Přistup blíž, popojdi o pár kroků a sleduj, co z odrazu zůstane a co zmizí. Jedna výloha může nabídnout několik různých záběrů, aniž by ses pohnul dál než o dva metry.
Na konci pasáže vstoupíš do Františkánské zahrady. Po přechodu z přítmí budou světlá místa působit ještě ostřeji. Pod stromy ale najdeš stín a světlo odražené od okolních domů. To se hodí pro klidnější záběry laviček, cest nebo lidí, kteří tudy procházejí.
Pozor jen na skvrny přímého slunce. Na tváři obvykle nevypadají dobře, zato na cestě, živém plotu nebo zdi mohou vytvořit vzor. V zahradě proto nemusíš hledat portrét. Fotografuj ruce položené na lavičce, kroky mezi světlem a stínem, kovové oblouky nad cestami nebo detail rostliny, na který dopadá jediný světlý bod.
Zahradou projdi na Jungmannovo náměstí. Naproti stojí Palác Adria, rondokubistická stavba Pavla Janáka a Josefa Zascheho z let 1922–25. V poledním světle se vyplatí zapomenout na celou budovu a zaměřit se na plastickou fasádu. Vystupující římsy, sloupy a sochy od Gutfreunda, Štursy či Dvořáka vrhají vlastní stíny. Zkus najít malý výřez, v němž se pravidelně střídá světlá a tmavá plocha. Když se slunce schová za mrak, počkej chvíli. Bez tvrdého světla zůstane architektura stejná, ale kresba stínů se může téměř ztratit.
Odtud pokračuj po Národní třídě k Nové scéně. Její fasádu tvoří tisíce skleněných tvarovek Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové a přes den odrážejí okolní město. Nefoť jen samotnou budovu. Postav se tak, aby se ve skle objevila tramvaj, barevná fasáda protějšího domu nebo procházející lidé. Potom udělej několik kroků stranou. Odraz se promění rychleji než budova před tebou.
Právě tady může vzniknout závěrečný snímek celé procházky: tramvaj nebo lidé rozdělení do desítek odrazů ve skle. Při měkkém večerním světle bys ji tak snadno nepořídil. Silný jas a kontrast jsou její součástí, ne chyba.
Při podobném focení kontroluj hlavně nejsvětlejší místa. Pokud ztrácejí barvu a kresbu, trochu uber expozici. Není na to jedno správné číslo — záleží na scéně i fotoaparátu. Hluboké stíny nemusíš vždy zesvětlovat. Když nesouvisí s hlavním motivem, mohou z obrazu schovat rušivé věci a nechat vyniknout jen člověka, tvar nebo odraz.
Černobílá úprava může výrazný kontrast ještě podpořit, ale není to povinná záchrana každého poledního snímku. Pokud je důležitá červená tramvaj, zelená výloha nebo barevný odraz ve skle, nech fotografii barevnou. O výsledku by měl rozhodovat motiv, ne denní doba.
Na trase si zkus přinést šest fotografií: jednu siluetu ve vchodu, jednoho člověka v pruhu světla, jeden odraz ve výloze, jeden vzor vytvořený stínem, jeden detail fasády a jeden záběr, v němž se spojí několik částí města ve skle.
Poledne ti neusnadní práci. Tvrdé světlo zvýrazní i věci, kterých sis všimnout nechtěl, a k portrétu se často chová nemilosrdně. Naučí tě ale rychleji poznat, co je v obraze důležité a co může zmizet ve stínu.